Musím se přiznat, že tento týden jsem měla hlavu plnou myšlenek, ve kterých jsem se trochu topila. Nedávala jsem proto pozor na ty drobné radůstky a zajímavosti, kterých si chci běžně všímat. Z tohohle mimózního stavu mě vytrhly až moje narozeniny a víkendová akce s dětma, které jsem se musela zúčastnit. Postřehů proto tentokrát nemám tolik.
- Věci, které dělám automaticky, pro ostatní vůbec automatické být nemusí. Aneb učíme se pořád a všichni.
- Mít narozeniny je super. Zvlášť, když máte rodinu, přítele a kamarády, kteří na vás myslí.
- Mít narozeniny je trošku depresivní. Od 18 vejš už jen depka. (Nutno brát s rezervou, samozřejmě.)
- Lidi neumí recyklovat. Žila jsem v domnění, že recyklační osvěta průběžně probíhá a že se jí už větší část lidí řídí. Jistá snaha se asi projevuje, to se musí nechat. Ale naše skautská klubovna, přesněji obsah jejích košů na třídění mě upřímně vyděsil. Koš s nápisem „bio – půjde na hnůj“ obsahoval dětskou plenu. Koš na plasty se pyšnil kelímky od jogurtu. V pořádku. Kdyby na nich nezůstala ta kovová víčka a spousta jogurtu. Taky jsem v něm našla krabici od džusu. Na té bylo z plastu leda tak víčko. Nevěděla jsem, že to ještě neumíme. Chápu, že informační nálepky na popelnicích nikdo nečte, tak prosím ty, kdož čtou aspoň tohle, aby šířili osvětu.
