Přišla jsem na to vlastně už dávno, ale připadá mi to teď tak nějak aktuální. Totiž že lidem je potřeba dát čas. Myslím po seznámení. Už se vám někdy stalo, že jste se s někým seznámili a ten někdo vám přišel úplně mimo? Švihlej, nepříjemnej, protivnej, nebo cokoli negativního? Jenže potom, někdy, po společném zážitku, pivu, nějakém čase, jste zjistili, že je vlastně docela fajn?
Mně se to už párkrát stalo. Poprvé se mi to přihodilo na jedné z prvních skautských schůzek, které jsem vedla sama. Přišla nová holčička, jmenovala se Bára. A byla na zabití. Když jsem po dětech chtěla, aby stály v kroužku, bolely ji nožičky, když jsem chtěla, aby seděly, nechtělo se jí. Scéna vedle scény. Netušila jsem, co s ní. Byla jsem odhodlaná jí na příští schůzce buď dát jasně najevo, že tohle dělat nemůže, nebo ji na místě uškrtit. Nakonec se nestalo ani jedno. Barča se časem srovnala a vyklubala se z ní skvělá holka.
Došlo mi potom, že to chtělo jen čas. A že ho tak nějak všichni trochu potřebujeme. On totiž haló efekt je pěkná potvora. Je to taková psychologická formulka, která nás dokáže zaklít a nepustit. Znamená, že nás někdo chybně hodnotí na základě nápadné vlastnosti, která ho na nás zaujala. Může se týkat třeba vzhledu. Typicky roztomile vypadající kudrnatou blondýnku nikdo nebude tipovat na skrytého satana. Naopak pravděpodobně budeme její chyby omlouvat, ač si to třeba hned neuvědomíme. A funguje to i opačně. Když má někdo zrovna špatný den, týden nebo měsíc a nezapůsobí napoprvé zrovna nejlíp, i kdyby se potom přetrhl, budeme ho později hodnotit spíše negativně.
V poslední době mi pár lidí řeklo věty jako: „já jsem si dřív myslela, že jsi hrozná kráva" nebo „no, ty jsi taková svá, člověk ti musí přijít na chuť". Popravdě, nejprve mě to celkem vyděsilo. Tak já působím jako prdlá kráva. Ale pak jsem si vzpomněla na Barču, kterou jsem chtěla původně zabít. A došlo mi, že to nevadí. Že někdy to chce možná jen čas. Čas na hledání cest k sobě. Dejme si ho. Stojí to za to.
(A ne, neříkám to kvůli sobě, ale kvůli těm skvělým osobnostem, které bych odstřihla, kdyby mě tehdy šestiletá holčička nenaučila, že ke každému vede pěšinka. Jen ji najít.)
