Učinila jsem pokus. Na Facebooku jsem vás žádala, abyste mi nadhodili téma, protože tuším, že zanedbávám Zápisník, a měla jsem chuť psát, ale nenapadalo mě, o čem by to mělo být. Pár z vás se ozvalo a moc si toho vážím! Jako fakt. Ptala jsem se, nad čím zrovna přemýšlíte. Zde jsou vaše návrhy:
- Jaká by to byla paráda, najíst se bez toho, aby mě bolela huba. – patrně po extrakci dvou zubů
- Nesmyslnost ranního vstávání!
- O kozácích – toto je zoufalá prosba o pomoc s diplomkou
- Bible mi nepřijde jako blbost, tak proč je tak těžký najít v ní něco, co by mě mohlo inspirovat?
- Je zima jak na Sibiři.
- Musím do krámu, ale extra se mi nechce do nejhoršího Alberta v republice.
- Ztráta kterého smyslu by nejvíce ovlivnila tvůj dosavadní život?
Uf. To je teda výběr! Na každé téma zvlášť psát určitě nebudu. Pobavilo mne ale, jak se ve vašich návrzích odráží vaše denní, relativně drobné problémy. Bolí mě zub. Nerad vstávám. Jsem v loji s diplomkou. Mám patrně existenciální krizi a ani ten zatracenej Bůh mi ne a ne poradit. Po víkendu se ochladilo.
A když už se objeví téměř filozofické téma, přišlo by mi zajímavější skoro do diskuze naživo, než do webového deníčku, jako je ten můj. Nebo mám možná ke hloubání o ztrátě smyslů mírný odpor vzhledem k tomu, že studuju sociální práci, kde nějaký smysl někdo nemá každou chvíli – ať jde o zrak, nebo smysl pro realitu.
Nevadí. Doufám, že i vás samotné tenhle výčet pobavil. Trochu jsem doufala, že na sebe prozradíte víc. Nevím přesně co. Že se víc opřete do těch životních problémů, a že každý nějaké máme, ne, že ne! Nebo je dobře, že jste to neudělali?
