Dlouho jsem přemýšlela, jestli tenhle článek vůbec psát. Nerada se pouštím do kritiky, pokud tuším, že beztak svého „protivníka“ o své pravdě nepřesvědčím. Událost z minulého týdne mi ale stále leží v hlavě, a tak jsem se rozhodla o ní napsat.
Slyšeli jste o Klinice? Ne? Pak nejprve mrkněte sem.
Na podporu projektu autonomního sociálního centra Klinika, a také v jeho rámci, se koná mnoho různých akcí. Jednou z nich byla přednáška na téma „Co je svoboda?“ pánů Ondřeje Lánského (který se nakonec nedostavil) a Lukáše Matošky, která se konala 5. Ledna 2015 na schodech Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.
To byla hned první věc, která se mi nelíbila. Na Facebooku, kde byla událost inzerována, bylo jako místo konání uvedeno Palackého náměstí. Bylo jasné, že tam se přednáška vzhledem k roční době zřejmě konat nebude, ale když se jedna z účastnic ptala, kam že má dorazit v případě zpoždění, bylo jí odpovězeno, že jí napíšou do soukromých zpráv. Nezdálo se mi to. Proč je takový problém i pro ostatní potenciální opozdilce (nebo prostě jen zvědavce) zveřejnit místo konání veřejné přednášky?
Na Palečáku jsme se skutečně jen sešli. Vydali jsme se potom na skutečné místo konání akce. Znervózněla jsem, když mi konečně došlo, kam že jsme to vstoupili. Byl to totiž vestibul zmiňované státní instituce. Teoreticky nebyl problém se usadit v hale na schody před turnikety do budovy, prakticky tam ale třicet lidí prostě překáželo. Protože – světe, div se- schody jsou primárně určeny k procházení. Po opakovaných námitkách paní vrátné se sekuriťačkou v zádech jsme se tedy smrskli alespoň na půlku schodiště a přednáška mohla začít.
Její záznam si můžete poslechnout zde.
Jsem moc ráda, že někdo přednášku nahrál a zveřejnil. V pozadí jsou slyšet rozčílené vrátné a vrzání dveří, to jak místní zaměstnanci odcházeli po práci domů. Obsah toho projevu rozebírat nebudu. Snad jen častých poznámek na téma „k tomu se dostaneme v diskuzi“ jsem si měla všimnout dřív. Když se totiž blížila šestá hodina, kdy se budova pro veřejnost uzavírá, Matoška stále nevypadal, že by svůj výstup hodlal vést ke konci. Co víc, provokativně začal prohlašovat, že odejdeme, až dokončíme diskuzi. Pravda, pár lidí položilo nějaké dotazy. A Matoška na ně s chutí odpovídal. A odpovídal a odpovídal.
Zaměstnanci úřadu byli trpěliví, ale když viděli, že s „námi“ nebude prostor na vyjednávání, zjevili se ve dveřích policisté a mlčky se postavili vedle vrátnice. Aha, tak já jdu na přednášku a ještě budu patrně svědkem, nedej bože účastníkem střetu s policií kvůli ničemu? Díky, to se povedlo.
Matoška si patrně připadal vtipný, když na upozornění, že máme prostor na poslední dotaz a odpověď, odvětil: „ano, ano, my jen dokončíme diskuzi.“ Nutno podotknout, že bylo dávno po šesté a ani zaměstnancům, ani mně jeho poznámka vtipná nepřišla.
Ani nevím jak, ještě se na scéně objevil od pohledu slušně vypadající chlapík z Úřadu, který se také tak projevoval. Dal jasně, ale nekonfliktně najevo, že v tomto prostoru už skutečně nemáme co dělat. Jeho jednání bylo klidné, ale neústupné, a Matoška na něj neměl naštěstí jak zaútočit, byť jen slovně. Sice mě dorazil, když několikrát prohlásil, že tedy budeme o našem odchodu hlasovat a já přemýšlela, jestli mám demonstrativně odejít rovnou, nebo počkat s ostatními na hrozící policejní zásah, ale všichni jsme se nakonec shodli na tom, že chceme společně v klidu odejít. To ale až po tom, co nás k tomu vyzval policista.
Vůbec jsem nepochopila, čeho se snažil „pan přednášející“ dosáhnout. Pokud vím, zástupci Kliniky se snaží jednat s úřady solidně (viz odkaz výše), není jejich cílem vyvolávat konflikty, protože, pokud se nemýlím, vědí, že tudy cesta k cíli nevede.
To, čeho jsem ale byla svědkem, bylo podle mého názoru chování rozčíleného dítěte, které si strčí prsty do uší a začne zpívat, když mu někdo chce říct něco, co nechce slyšet. Padl také názor, že by bylo zajímavé pozorovat, kam by se spor posunul, kdyby zástupce úřadu „byl debil“, to by pak stálo za to se s ním hádat. Nestálo. Znáte tenhle citát?
Pamatujte si ho. Hádat se s někým, navíc pomocí uštěpačných poznámek, je znakem buď idiota, nebo někoho, kdo nemá dostatek pádných argumentů a trpělivosti pro dialog.
Nutno podotknout, že myšlenky Kliniky se mi moc líbí, a to i přesto, že je do jisté míry považuji za utopické. Jsem sousedkou Kliniky, byla jsem se tam několikrát podívat a jsem odhodlaná podporovat Kliniku i dál, pokud se její představitelé a zastánci (tedy my!) budou chovat slušně. Neústupně, ale korektně.
Jak si chceme hrát na solidaritu, na které podle mého chápání má Klinika stát, když spolu nedokážeme ani slušně vyjednávat?