Za posledních pár měsíců se mi to stalo už několikrát. Jela jsem tramvají, koukala z okna, co se děje na ulici, a zahlédla jsem plačícího člověka. Naposledy to byla slečna něco málo přes dvacet, kudrnatá blondýnka. Stála na Ohradě před hotelem, u ucha držela telefon a v tváři se jí zračilo totální zoufalství. Pusu měla doširoka otevřenou a zkřivenou, ze zavřených očí tryskaly slzy a vzlyky házely s jejím štíhlým tělem. Druhou ruku měla jen bezvládně spuštěnou podél těla. Myslím, že potřebovala obejmout. Alespoň to byla první myšlenka, co mi proletěla hlavou. Ona tam ale stála sama. A plakala sama. Nebo spíš řvala. Navíc vystavená pohledům všech kolemjdoucích. Zastavil se někdo, aby se jí zeptal, jestli něco potřebuje? Ne. Pláčeme sami.
A tak teď přemýšlím nad tou slanou vodou, co každému občas utíká po obličeji. Když se smějeme, lidi se rádi přidají. Když se vztekáme, často se někdo vzteká s námi. Ale pláč? Ten nás děsí. Utíkáme od plačících lidí a plačící lidé utíkají od ostatních. Je ostuda brečet? Když už se před námi náhodou někdo rozpláče, nejčastější reakce bude pravděpodobně „ale né, nebreč, to bude dobrý“. Já mám raději větu „jen se vybreč, jestli to potřebuješ“. Ony ty slzy totiž mají význam. Vyplavují ten děs, co se v každém občas nastřádá.
Něco se nepovedlo, něco jsme neudělali, nebo udělali pozdě, nebo prostě udělali a ono to bylo špatně. Někdo nám ublížil, my ublížili někomu. Jsme unavení, „je toho moc“. Máme strach. Nebo krámy – chtěla jsem napsat, že to je důvod pro ženskou, ale ono často i pro chlapa, že?
Někdy se zkrátka podlomí kolena každému. Co s tím pak? Schovat se před světem, vylejt oči, našroubovat zpátky úsměv a zpátky mezi lidi. Je to tak dobře? Takhle se to nosí, že? Usměj se. To chceme. Ať jsou vidět zuby, ať jsou všichni hepy.
Asi proto si hledáme místečka, kde nás nikdo nenajde. Výhledy do krajiny, kde jsme jen my, zastrčené koutky světa, pokojíčky a tma pod peřinou.
Nechci tady pouštět depku do světa. Jen se ptám – pláčete sami? A kde? Co děláte, když se před vámi někdo rozbrečí?
Usmějte se – jestli chcete! :)
