Rok dřevěné kozy

    Nemůžu si to odpustit, prostě to nejde. Nechtěla jsem sentimentálně rozmazávat, že nový rok je za dveřmi a že ten starý končí, a už vůbec jsem vám nechtěla přát to všechno, co se přeje. Teda jako ne, že bych vám všechno to štěstí a radost nepřála, ale znáte to. Od Vánoc do Nového roku se všichni zahlcujeme často dost neosobními přáními a péefky, takže už to pak člověk ani nevnímá. A to jsem nechtěla.

    Možná jsem se jen chtěla vyhnout myšlenkám na další konec. Jak jsem se už v jednom z článků zmínila, nerada se loučím. Zvlášť, když jde o loučení s něčím, co se mi líbilo. I když se vlastně nic zásadního neděje. Jen zas pár měsíců všichni budem přeškrtávat čtyřku na konci data a potupně ji několika tahy měnit na pětku. To bude celá ta změna. Ale pro mě tenhle rok byl dost zásadní. Byl to rok úžasných zážitků, skvělých lidí, kteří mě nakopli, posunuli a spoustu toho dali a naučili, a to věřím, že to část z nich vůbec netuší. No jo, sluníčka a láska všude, já vím. Ale on ten rok byl vážně dobrej! Už proto, že jsem začala znovu psát, no ne?

    A víte, co je na tom nejlepší? Četla jsem si zpětně horoskop na rok 2014 a on se mi vlastně děsivě přesně vyplnil. Vím, že horoskopy převážně fungujou u lidí, kteří jim věří, protože jsou chytře psány relativně obecně, takže kdo chce, najde si, co hledá. A kdo na to není, najde si dost odchylek od svého života na to, aby zpochybnil celou předpověď.  Ale horoskop na rok 2015 je ještě lepší! A já chci věřit, že se vyplní. V čínském horoskopu nás čeká rok dřevěné kozy. A vzhledem k tomu, že všichni máme rádi dřevo coby skvělý přírodní materiál, ale hlavně milujeme kozy – protože jsou to roztomilá společenská zvířata, vy chlípníci – čeká nás určitě dost zábavy.

A co si přeju do nového roku?

• Abychom přestali čumět do mobilů. (Pro mě je třeba tohle velká výzva, ale myslím, že bude stát za to, když se mi to podaří.)
• Abychom měli oči pořád dokořán a všímali si lidí, věcí, budov, výrazů…
• Abychom spolu víc mluvili, nebo se možná víc poslouchali.
• Abychom spolu jednali narovinu. I když je to někdy vážně těžký.
• Abychom si víc hráli. A nemám na mysli ty hloupý dospělácký hry se vztahy nebo kariérou. To patří do kategorie „jednat narovinu“. Mluvím o sáňkování, když je sníh, o cákání ve vodě, když není sníh, o frisbee v parku s kámošema, o pouštění draků. Protože tyhle zdánlivě dětský chvilky jsou hrozně fajn. A jsou potřeba.
• Abychom překonávali strachy. Aspoň ty malý.
• Abychom nebyli líní. Se hýbat, se učit, se poslouchat.
• Aby se nám chtělo brečet jen občas a jen trochu.
• A když se nám nebude chtít brečet, aby se nám chtělo smát.
• Aby nejen ta Novoroční kocovina nebyla moc hrozná.

A samozřejmě abyste četli Rejžin zápisník. Aby zkrátka ta dřevěná koza stála za to!

Pac a pusu,

Rejže

Ps. K poslechu dnes nabízím Vlaštovky od Trabandu. To abychom nezapomínali, odkud jsme přilétli a kam míříme.