The end

    Tak je to za námi. Je něco málo po půlnoci a nás už čeká jen cesta domů. Sedíme v krčmě, kytary v rukách Davida a Stenliho duní a Mravenec dovádí dílo k dokonalosti melodiemi, které díky jeho hbitým prstům zpívají housličky. Poslouchá je skupina velmi unavených lidí. Oči se jim klíží, tváře ztuhly únavou. 

    Všem ale tepe v těle stejný rytmus, a to nejen podle písniček, které zrovna zní. Všichni totiž mají na krku skautský šátek, ať už doopravdy, nebo jen pomyslně. Ten je spojuje. Všichni společně týden tvrdě pracovali, aby potěšili zhruba 700 mladých lidí. Pod jejich rukama vyrostlo tábořiště i program, jejich zásluhou vznikala videa, ale i noviny nebo fotky. Díky nim jsme si mohli užívat koncerty nebo vyhodit smetí do prázdného koše (což je podstatná součást každé velké akce!). Statečně se řídili heslem "sleep is for the weak", aby se stihlo všechno, co bylo zrovna potřeba. Odměnou za to vše jim byla společnost skvělých lidí a zkušenosti. 

    Není to málo, ale nepřestane mě udivovat, kolika dobrovolníkům tohle stačí ke štěstí. Mám hned z toho světa takový nějaký lepší pocit. A další poznatky nasbírané během jamboree?

• Maďaři vědí, co je to styl a sebeprezentace a mají sakra pěkný kluky. Takovou koncentraci nepřeslazených krasavců už jsem dlouho neviděla. A holky taky stály za to. 
• Češi dost možná tuší, co je to styl, ale pojem sebeprezentace nás zatím míjí.
• Maslowova pyramida potřeb nemyslí na případy, kdy potřebujete opravdu nutně vyřešit řadu jiných problému, než je to, že se vám chce čůrat, máte hlad nebo už jste tři dny nespali. 
• Švédsky mluvící Linux je pro mě téměř nezvladatelný oříšek. 
• České nadávky obsahující zvučné "er" doplněné hysterickým "help" dokážou přivolat téměř kohokoli.
• Práce kolem stage, zvučení a vystoupení vůbec je pro mě nepochopitelná, ale fascinující. 
• [:Fišer:] švédsky znamená prdět.
• [:Seretlek:] maďarsky znamená miluji tě.