Je chvilka po půlnoci. Řeklo by se noc jako každá jiná. Ale tahle má být něčím zvláštní. Včera totiž byl Štědrý den. Den plný rodinné pohody, cukroví, pohádek… Hahaha a teď vážně. Kdo z vás kdy měl stoprocentně klidný a příjemný Štědrý den? Nevím jak pro vás, ale pro mě se většinou tento den nese v duchu posledního úklidu, aby Ježíšek nepřišel do chlíva (i když se tam narodil), malých či větších lapálií a hádek. Ano, paradoxně se zrovna na Vánoce spousta lidí zhádá. Jednoduše proto, že všichni vědí, že zrovna touhle dobou by se měli konfliktům vyhnout. A protože je přece důležitý, jak bude naaranžovaný stůl, co bude hrát z radia, nebo jestli budou světýlka blikat nebo svítit. Nám se kupodivu letos hádka vyhnula, ale pevně věřím, že dnes/včera proběhla spousta malých či větších konfliktů na nějaké malicherné téma.
A lapálie? Vzpomínám si, jak jsme před pár lety finišovali úklid. Stromek byl nazdobený, salát hotový, ideální chvíle na to zalehnout s cukrovím ke zmiňovaným pohádkám. Zbývalo už jen vynést tříděný odpad. Protože tašek s odpadem bylo po vaření a úklidu hodně, vyrazily jsme s mámou obě, aby jedna z nás nemusela běhat nadvakrát. Vylezly jsme z bytu, zabouchly za sebou dveře a chystaly se zamknout. Háček byl v tom, že klíč sice v zámku byl, ale ze špatné strany dveří. V teplácích a s odpadky v rukách jsme na sebe nevěřícně hleděly. Kde teď seženeme zámečníka?! Na Štědrý den, bez telefonu. Abych to zkrátila, od sousedů jsme vyfasovaly nějaké oblečení, abychom nezmrzly, a starou kreditku, se kterou jsme se nakonec do vlastního bytu vloupaly. Ježíšek přišel a všechno bylo v pořádku.
*je 1:13 a já právě spucla další řízek s porcí bramborového salátu, příjemná pauza u psaní*
Jeden rok pro změnu máma strávila Štědrý den zoufalým pobíháním po Praze ve snaze sehnat na místech prodeje ryb kapří šupiny. Měla totiž sice kapra, ale šupiny se nějak ztratily. No a co bychom si počaly, kdybychom pod talířem nenašly tři šupinky, které si pak dáme do peněženky?
Dnešní mrzutosti se omezily na vyhozené pojistky a spálenou žárovku v kuchyni. Sice jsem si při onom výpadku téměř vypíchla oko, protože jsem zrovna finišovala svůj look ke stromku a třímala v ruce řasenku, ale řízek ani salát to naštěstí neohrozilo, a tak jsem spokojená.
Vím, že naše drobné problémy jsou vážně drobné. Ale stačí k tomu, aby člověka v ten svatý den totálně vykolejily. A co vaše malé velké problémy? Hádáte se a hysterčíte na Štědrý den, nebo máte všechno hotovo už 20. prosince a jen se usmíváte?
