Život v tomhle světě je hrozně těžkej. Zvlášť když jste mladý, perspektivní a máte moc možností, jak naložit se svým osudem. Můžeme toho spoustu dělat a pořád vymýšlíme další kratochvíle, můžeme toho hodně vidět a procestovat téměř celý svět. A svoboda nám v relativně velké míře dovoluje být originální. Noví. Neokoukaní. Ha! Ale jak na to?
Ono se to totiž lépe řekne, než udělá. Začala jsem si toho všímat docela nedávno. Na ulicích, v tramvaji, na nejrůznějších společenských a jiných akcích. Vypadáme totiž všichni zoufale stejně. Budu teď mluvit o věkové skupině zhruba 15 – 25 let, o holkách. Kluci na tom ale nejsou o moc lépe.
Zaznamenala jsem, že jsou „dnešní“ holky prakticky k nerozeznání. Už nejednou se mi za tuhle zimu stalo, že přede mnou šly po ulici tři a více holek. Vypadalo to ale jako chyba v Matrixu, protože od hlavy k patě se lautr ničím nelišily. Khaki bunda s vypelichaným kožíškem na kapuci, nejlépe s koženými rukávy, černé legíny, sešmajdané kožené botky. Na levém předloktí kopie drahé kabelky, v horším případě plátěná nákupní taška. Dlouhé rovné vlasy neurčité hnědé barvy zakončené ombréčkem vlastní výroby. Móda, dalo by se téma uzavřít. Jenže ty holky jsou si tak nějak podobné i proporčně a v obličeji!
To je jedna kategorie. Proti téhle unifikované nádheře stojí ještě jedna. Originální a děsně kůl. Do té patrně patřím já, ale pyšná na to vlastně zase tak moc nejsem. To jsou lidé, kteří se snaží lišit, být takzvaně sví, možná i trochu vyčnívat. Jenže ouha! I těch je tolik, že ve výsledku stejně zapadnou. Nepomůže bláznivá barva na vlasech, která se mimochodem během asi tak dvou dnů vymyje do „stařeckého“ paskvilu. Nepomůže květinový věnec na hlavě. Výrazná rtěnka. Kšandy. Klobouky. Už je má totiž kde kdo.
Koukala jsem dnes zase z tramvaje na svět. Napočítala jsem za cestu z I. P. Pavlova na Biskupcovu jeden cylindr, tři buřinky nebo něco, co buřinku připomínalo, dvě bekovky. Jedno tyrkysové ombré ve fázi stařeckého paskvilu. Jednu oranžovou hlavu s tmavými odrosty. Moc černých legín.
No jo, ale jak to teda udělat? Jak nebýt nudný? Jak být originální?
Odpovědí si vlastně moc jistá nejsem a doufám, že mi dáte tip. Včera mne ale například za celý den nejvíc zaujala úplně nenápadná slečna v Unijazzu. Vypadala vlastně dost nešťastně, oblečená byla tak nějak nijak a za běžných okolností bych si jí možná ani nevšimla. Vynikla ale vedle skupinky převýrazných.
Vím, že se každý lišíme tím, jací jsme a jak se díváme na život. Každý je nezaměnitelný, i když se to někdy nezdá. Mám ale pocit, že vzhled se začal nebezpečně sjednocovat, a to mě nebaví.
Ps. Chcete mít pod články komentáře, facebookové komentáře nebo nic? Dnes jsem vybrala ty facebookové, jsem zvědavá, jak budou fungovat.